Je to už hodně dávno, kdy jsem si přečetla v nějaké literatuře (už ani nevím v jaké a velice se omlouvám i autorovi, neboť jsem již zapomněla jeho jméno) krásnou věc, která se stala téměř mottem mého života. Nyní předám tyto nádherné myšlenky i vám a věřte, až vám bude hodně OUVEJ… přečtěte si toto poselství, které vám pohladí „dušičku“:

„Mládí – to není údobí života, je to stav mysli. Je to nálada vůle, schopnost představivosti, síla vzruchu. Převaha odvahy nad bojácností, chuti k dobrodružství nad zálibou v pohodlí. Nikdo nestárne jen počtem prožitých let, lidé zestárnou proto, že opustí své ideály. Léty svraští jen pleť, ale tím, že odhodíme nadšení, svraští se naše duše!

Soužení, pochyby, nedůvěra v sebe, bázeň a zoufalství – to jsou ta dlouhá, předlouhá léta, která ohnou naši šíji a stlačí duši (která by chtěla růst) do prachu a bláta.

Ať je nám sedmdesát nebo šestnáct, je v každém srdci láska k zázrakům, sladký úžas nad hvězdami, nad slunnými věcmi i myšlenkami, neukojitelná dětská touha po všem co příjde, neohrožené vyzvání k činům, je tam radost a chuť ke hře se životem.

Jsi mladý tak, jak je mladá tvá víra, tak starý jako tvé pochyby, tak mladý jako tvá sebevíra, tak starý jako tvůj strach, tak mladý jako tvá naděje, tak starý jako tvé zoufalství.

Pokud tvé srdce bude schopno přijímat poselství radosti, vznešenosti, udatnosti, krásy a síly vysílané Zemí, Lidmi a Nekonečným vesmírem, potud budeš mlád. Ale až spojení s nimi přerušíš a tvé srdce se pokryje sněhem pesimizmu a ledem cynizmu, tu jsi skutečně zestárnul – a pak Bůh budiž milostiv tvé duši!“…

Ten, kdo dokáže sdělit světu tak nádhernou věc, musí být plný slunce a víry v člověka…a já mu za to budu po celý život vděčna…